Lykijská cesta po jižním Turecku je díky své jedinečné kombinaci starobylých staveb, epických cest, klidných vesnic a mytologických příběhů snem každého dobrodruha.

 Těžko si lze představit lepší způsob poznávání Turecké riviéry než trochu zpomalit a vydat se na Lykijskou cestu - první dálkovou turistickou stezku v Turecku, která vede přes úchvatnou krajinu poloostrova Teke. Tato bájná lykijská země od Fethiye po Antalyi, s drsnými horami, které se tyčí přímo z moře, skalními hrobkami starými asi 2 000 let a půvabnými vesnicemi a městy, na které dohlížejí moderní vily na útesech a nekonečné bazény, představuje jedinečný středomořský mikrokosmos v současném Turecku.

Lykijská cesta, která se obvykle řadí mezi nejkrásnější dálkové treky na světě, nabízí 540 km dlouhou středně náročnou až náročnou značenou trasu - kombinuje staré pastevecké stezky, stezky pro osly a karavanní cesty, které vyžadují průměrnou fyzickou zdatnost, ale nevyžadují horolezectví. Ročně ji projde přibližně 30 000 nadšenců, kteří ji celou absolvují přibližně za měsíc nebo ji zvládnou v kratších vícedenních úsecích. Na cestu je možné se vydat oběma směry, většina lidí však začíná ve Fethiye a jejich cílem je Antalya. Nejvhodnějšími měsíci pro tuto cestu jsou únor až květen nebo září až listopad, kdy je počasí teplé a většinou suché a zážitky jsou nejpříjemnější. Vzhledem k teplým zimám v Antalyi je tato destinace ideální i mimo sezónu.

Římané vybudovali složitou síť silnic propojující více než 50 lykijských měst, jak vyplývá ze Stadiasmu Patarensis - starověkého milníku objeveného v přístavu Patara , který návštěvníkům ukazuje vzdálenosti mezi městy v regionu. Dnes se podařilo odhalit jen malý zlomek těchto starověkých cest. V roce 1999 však byla celá lýkijská země prozkoumána a tým amatérských historiků a profesionálních turistických průvodců vyznačil dálkovou trasu. Dodnes se trekaři řídí výraznými červenobílými značkami, které lze spatřit na balvanech, stromech, sloupech elektrického vedení nebo zahradních zídkách vesnických domů, aby mohli stezku samostatně projít.

Procházka po Lýkijské cestě nabízí nezapomenutelná setkání s místními obyvateli, z nichž mnozí nabízejí po cestě ubytování a ochutnávky místní kuchyně. Ty mohou sahat od plážových chatek v údolí Butterfly přes jóga kempy v údolí Kabak až po stylové vily v Kalkanu, stejně jako vesnické penziony a malé hotely v Kaşu, Kaleköy a Adrasanu. Místo toho se můžete rozhodnout postavit si stan na klidné pláži nebo přijmout pozvání k přenocování od pohostinných vesničanů.

Jako původní starověký anatolský národ byli Lýkijci zakladateli první federativní demokracie na zemi známé jako "Lýkijská liga", která zahrnovala 23 měst, jež vzkvétala v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Jejich poměrný volební systém inspiroval mnoho západních spisovatelů a učenců a položil základ i pro americkou ústavu. Lýkijci postavili pozoruhodné památky, včetně Bouleuterionu (budovy parlamentu) v hlavním městě Patara, úchvatných chrámů v Xanthos-Letoon, které jsou na seznamu UNESCO, a také monumentálních lýkijských hrobek, od skalních sloupů a sarkofágů až po pohřební komory vytesané do měkkých vápencových skal v regionu, které připomínají krásné malé domky nebo chrámy. Dnes je celá lýkijská krajina poseta stovkami těchto hrobek - nadpozemských siluet, které vás budou vítat během vaší cesty, tyčících se z vrcholků hor nebo vyčnívajících z přístavů. Takové začlenění je v souladu s lýkijskou tradicí připomínat a uctívat své blízké nikoli na vzdálených místech, ale ve svých městech a v každodenním životě.

Ti z vás, kteří chtějí vidět lýkijské lokality a tuto úžasnou přírodu v nejlepším světle, mohou zvážit rozdělení své cesty na miniplavby s odjezdem z přístavů Fethiye, Kaş nebo Antalya. Případně se můžete připojit k týdenním zájezdům s různými aktivitami, které mohou kombinovat plavbu na mořském kajaku v okolí ostrova Kekova a potopeného města Simena s kaňoningem v pohoří Taurus, potápěním v Kaşu, jízdou na horském kole nebo pěšími túrami po menších úsecích Lykijské cesty. Tyto aktivity lze kombinovat a nabídnout tak osvěžující sportovní zážitky, které zároveň sníží vaši uhlíkovou stopu.   

Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak kdysi žili Lýkijci, můžete si prohlédnout starověké kulturní artefakty a umělecká díla vystavená v Muzeu lýkijských civilizací, které vítá návštěvníky v Çayağzı (starověkém Andriake), přístavu v Myře, který byl jedním z největších ve starověkém Středomoří. V krásně zrekonstruované staré sýpce je vystavena bohatá numismatická sbírka, terakotové předměty, šperky a tkaniny. Kromě toho zde najdete výstavu panelů představujících přírodní barvířství v Andriake, kde se kdysi z plžů z čeledi murexovitých vyráběl vysoce ceněný odstín známý jako "královský purpur". A pokud budete prozkoumávat vizuálně pozoruhodné hrobky v Myře, nezapomeňte navštívit nedaleký kostel svatého Mikuláše v Demre, sídlo patrona námořníků a dětí, který se narodil v Pataře v roce 330 n. l. a v moderní době je známý jako oblíbený Santa Claus.  

Když se blížíte k závěrečnému úseku své cesty, přivítá vás hora Tahtali (nebo hora Solyma), která byla kdysi považována za sídlo bohů. A na úpatí majestátní hory se v ústí řeky vlévající se do Středozemního moře nacházejí pozůstatky starověkého stejnojmenného města Olympu. Kromě této mýtické nádhery je oblast již několik desetiletí magnetem pro turisty, a to díky řadě domů na stromech a malých hotelů nabízejících ekologické butikové ubytování v nesmírně malebném údolí a na pobřeží Çıralı. Pokud se chcete dostat až do srdce legend, určitě se po západu slunce vydejte na trek na Yanartaş neboli Hořící skálu. Tento shluk plamenů vycházející ze skalnatých svahů hory Solyma je úžasným přírodním úkazem, který inspiroval vznik několika mýtů. Předpokládá se, že hrdina Bellerofon na svém okřídleném koni Pegasovi porazil Chiméru, ohnivou příšeru se třemi hlavami, a proměnil ji ve zdejší skálu. Dnes slouží jako oblíbené místo při západu slunce, kam se dostanete za zhruba 20 minut - ideální pro celkové objetí klidu lýkijské země i dobře prožitého dne.